Cvrk: Kde zemřela Babička Boženy Němcové?
Zdroj: CVRK, K. Kde zemřela Babička Boženy Němcové? Národní listy 30. 4. 1922, Vzdělávací příloha Národních listů, str. 13
Ve známém románu B. Němcové "Babička" líčí se blažený život venkovské stařenky v idyllickém údolí u zámku, a končí smrtí babiččinou a jejím pohřbem. Vypravování končí zmínkou o pohřebním průvodě, který se ubíral okolo zámku, v okně objevila se paní kněžna, jejíž smutný zrak provázel průvod, jak dlouho jej bylo vidět, načež kněžna spustila záclonu a hluboce vzdychnuvši zašeptala: "Šťastná to žena!"
Dlouho bylo vypravování dějů "Babičky" považováno za nespornou skutečnost, o jejíž pravdivosti nebylo pochybností. Teprve později kritický rozbor knihy ukázal, jak Němcová v mnohém děj idealisovala, uchylujíc se od historické pravdy. Proto s tím větší dychtivostí bylo pátráno po reálním podkladu děje, aby bylo množno snáze nahlédnouti do duševní dílny Němcové, posouditi její pozorovací talent, ráz její fantasie a invence, krátce poznati, jak tvořila. Mnoho v té věci vykonali pp. Bohumil Kulíř, Václav Černý, Stanislav Souček, Alois Jirásek, Jiří Guth, Josef Lelek a jiní.
Tak se i zjistilo, že babička Němcové v Ratibořicích vůbec nezemřela. Spisovatelka, aby odchod babiččin, který nastal po neshodě se zpanštělou její dcerou, nerušil tklivého souladu idyllického líčení, uchýlila se od pravdy. V České Skalici, kam jsou Ratibořice přifařeny, babička neleží a marně pátral po jejím hrobě před lety zámecký kaplan náchodský P. Stanislav Hlina i v okolních farnostech, ba snad v celém pomezí kladském. Záhada zůstala záhadou!
Když pak Josef Lelek ve svém spise "B. Němcová" vyslovil domněnku, že "babička" odešla s dcerou Johankou do Vídně, kde později snad i zemřela, umínil jsem si pátrati v této věci tak nesnadné a obtížné, dala-li by se najíti aspoň nit, po níž bychom se dopídili vysvětlení celé záhady o době a místu úmrtí "babiččině". Poněvadž B. Kulíř ve svém článku "Reální podklad povídek B. Němcové" (v díle "B. Němcová, její život a dílo") považuje rok 1838 pro úmrtí babiččino za kritický, pátral jsem v té příčině v matrikách vídeňských far, zejména v Alserstrasse, kde byla Božena Němcová pokřtěna, ale marně. Nikde se jméno babiččino v tomto roce nevyskytuje!
Tu obrátil jsem se ve své nesnázi na vídeňský magistrát se žádostí o pátrání po úmrtí Magdaleny Novotné (jak se totiž "babička" jmenovala) v udané době v celém obvodě vídeňském. Práce to jistě málo příjemná, uvážíme-li tehdejší značnou rozlehlost a lidnatost Vídně a pak i prohledávání celých kup starých zaprášených listin. S díky musím tu kvitovati ochotu úřednictva soupisného úřadu města Vídně (oddělení pro úmrtní záznamy), jež vyšlo mi neobyčejně vstříc. Přes to bylo zjištno, že roku 1838 se v úmrtních zápisech vídeňských nevyskytuje jméno babiččino vůbec nikde! S nepořízenou jsem odcházel se smíšenými pocity. Tu mně napadlo, zdali "babička" neumřela v jiném roku, než jak se domníval B. Kulíř, snad roku 1837 nebo 1839; ale pátrání i v tom směru bylo úplně bezvýsledné.
Když pak jsme pátrali ještě dále, a to již se značnou pochybností v nějaký výsledek, tu náhodou – a to teprve v záznamech z roku 1841 – přišli jsme na zápis:
Jméno a příjmení: Magdalena Novotná, rozená Čudová
Zaměstnání: vdova po dělníku
Náboženství: katolické
Rodiště: Králové Hradec (?)
Věk: 68 roků
Datum úmrtí: 27. března 1841
Místo úmrtí: Vídeň, Vídeňka č. 439
Nález ohledací: Ochrnutí plic
Není myslím pochybnosti, že tato Magdalena Novotná byla opravdu babičkou Boženy Němcové. Její sestra Barbora byla ve Vídni provdána za hostinského Hauptmanna; k té dala "babička" svoje obě dcery, Johanku i Terezku na zkušenou. Terezku (asi 15leté děvče) poznal v Hauptmannově hostinci vrchnostenský kočí Jan Pankl a s ní se blíže seznámil. Ze známosti té povstalo nemanželské dítě, jež 5. února 1820 bylo pokřtěno dle kmotry jménem Barbora. Byla to naše Božena Němcová [Cvrk v této pasáži vychází z nesprávných úvah, které na základě zlomku povídky Urozený a neurozený ztotožnily tajemnou kmotru Barbaru Hauptmann s "babiččinou" sestrou, Magadalena Novotná však sestru toho jména neměla. Mylný je též údaj o Terezčině mladosti (pramenící ze známé záměny v zápisech kladské matriky) a zcela nedoloženo seznámení s Panklem v hostinci.].
Udává-li úmrtní zápis rodiště "babiččino" Králové Hradec, ač Magdalena Novotná pocházela z Osečnice [Ve skutečnosti se narodila v Křovicích u Dobrušky, což prohlašoval už B. Kulíř v článku, který Cvrk zmiňuje.], není se čemu diviti. Po smrti staré osoby, přišlé do Vídně z Čech, jistě nikdo se nestaral o to, odkud vlastně pocházela. Domácí lidé věděli jen tolik, že byla rodem "od Hradce", a to jim stačilo.
Zápis ve farní matrice v Kladsku udává, že M. Novotná byla tam oddána 5. února 1792 ve věku 22 let. Domnívám se, že nevěstě bylo snad jen asi 19 – 20 let, a že zápis je tu jen přibližný, právě jako dcera "babiččina" Terezie, oddaná roku 1820, nebyla 21letá, nýbrž daleko mladší. Dle tradice bývala jak Magdalena Novotná za svého mládí, tak i později její dcery předčasně neobyčejně vyvinuty.
Tak zjištěno jest konečně místo i datum úmrtí "babičky", a dlouholetá záhada je nyní vysvětlena.