Rozhovory s Erazimem Kohákem
Prof. Erazim Kohák, PhD. (* 21. května 1933) - český environmentální a evangelický filosof, spisovatel a vysokoškolský profesor
Narodil se v Praze. Po válce navštěvoval Akademické gymnázium. Po únorovém puči uprchl s rodiči za hranice a v roce 1950 se rodina dostala do Spojených států jako zemědělští dělníci. Pracoval v dělnických profesích a zároveň absolvoval první cyklus vysokoškolského studia a religionistiky na Colgate University ve státě New York. V roce 1954 získal Danforthovo stipendium a mohl pokračovat ve studiu na Yaleově universitě ve státu Connecticut. V roce 1960 nastoupil jako odborný asistent na katedře filozofie FF Boston University, kde pak byl jmenován docentem (1970) a profesorem (1977).
V letech 1991 až 1994 učil střídavě v letním semestru v Praze a v zimním semestru v Bostonu. V roce 1995 nastoupil jako profesor filozofie na FF UK v Praze.
Podíl na věcech veřejných považuje za nedílnou část svého filosofického poslání. Mimo pedagogickou a odborně filosofickou činnost působí též jako spisovatel a publicista v tištěných i elektronických mediích. Účastní se jak filosofických, tak občanských a ekologických iniciativ. Je činným údem Českobratrské církve evangelické.
Vydal víc než dvacet knih a monografií. Mimo jiné Národ v nás (1973), Jan Patočka: Filozofický životopis (1987), P.S.: Psové (1993), Člověk, dobro a zlo (1994), Zelená svatozář (1998), Hesla mladých svišťů (1999), Svoboda, svědomí, soužití (2004) a další.
Více na http://ufar.ff.cuni.cz/staff/kohak.html
"Někdo musí prorážet ledy"
(Víkend - magazín HN; listopad 2006)
kompletní rozhovor naleznete ZDE.
"Na mojí češtině nikdo nepoznal, že jsem žil venku. Ale neznal jsem třeba složenky, které v Americe neexistují. Když jsem poprvé posílal peníze, ptal jsem se na poště mladé úřednice: 'Ukázala byste mi, jak se to vyplňuje?' Ona se na mne káravě podívala a řekla: 'Takový starý člověk a neumí vyplnit složenku? Měl byste se stydět.' Tak jsem řekl: 'Dobře, tak já se stydím. A teď mi to ukažte.'"
"To je právě úkolem filozofa - předložit ideál a naznačit směr. Nechtějte po něm definitivní soudy a uchopitelné návody. Když se v noci plavíte po moři, orientujete se podle hvězdy, ke které nikdy nedoplujete. Ale potřebujete ji, abyste nezbloudil. A filozofovy ideály, to jsou takové hvězdy na nebi."
"Řekové kdysi nacházeli životní naplnění v účasti na věcech veřejných. Pozdější národy pak v úsilí o náboženskou nebo národní svobodu. My jsme snili o pádu komunismu. Dnes vidíme životní náplň v získávání majetku. Jak mi řekl jeden občan: Barák, bourák, pivo v plechu. Přitom štěstí už nepřináší ani to, co máme. Štěstí poskytuje moment, kdy získám něco nového."
"Nadbytek v sousedství bídy je nemorální. Co je morálního na zvyšování beztak již absurdně vysokého konzumu, když kolem ve světě miliardy lidí hladovějí? Co uděláme, když se jednou dají hladové miliardy Afričanů do pohybu a zaplaví neuvěřitelně privilegovaný ostrov západní Evropy? Prvních pár miliónů postřílíme. A co až nám dojdou náboje? To samozřejmě říkám jako metaforu."
"Někdo musí prorazit led. Někdo musí být ochoten říct, co si mnoho lidí myslí, ale nechtějí to říct nahlas."
"Už si nemůžeme dovolit podporovat pravicové vlády"
(Sedmá generace, č.4/2007)
kompletní rozhovor naleznete ZDE.
"Brusel jsme my a je to naše první šance v dějinách. Vždycky jsme hledali nějakého velkého spojence a jsou lidé, kteří ho hledají dodnes a dělají všechno, abychom se stali americkým Portorikem. Já nechci protektorát, byť je ten protektor sebehodnější."
"Každý den se holím, ale není to nic platné, každý den to musím dělat znova. Tak je to také s tím naším pokusem probudit ekologické povědomí. Je to zápas, který nemůžeme vyhrát, ale nesmíme ho vzdát — jak říkával Werich o zápase s lidskou blbostí."
"Všímám si, jak se za posledních sedmdesát let vyvíjí environmentální myšlení. Začalo jako hledání spásy v přírodě. První vlnou byl útěk do lesů. Pak nám došlo, že tato matka je sama o sobě ohrožený druh, takže začala fáze zachraňování přírody. Teď docházíme k jiné fázi, začínáme si uvědomovat, že hlavní otázkou je, jak může lidstvo soužít se vším mimolidským životem, aniž by zničilo jej i sebe. Tak třeba víme, že války jsou ekologicky naprosto neudržitelné, takže každý, kdo propaguje válečná řešení, rozmísťování základen na cizích územích, podepisuje dopisy, aby Američané šli bombardovat Irák, se chová neekologicky."
"Potřebujeme vědomě usilovat o přerozdělování světového bohatství. Environmentální zájem dnes globálně znamená zájem na mírových řešeních v mezinárodním styku, sociální spravedlnosti nebo přerozdělování mezi státy. Zatímco v prvních fázích bylo možné být konzervativním environmentalistou, jakými jsou třeba Ivan Dejmal, Bedřich Moldan nebo Ivan Rynda, dnes je ekologický problém problémem sociálním, bídy a nadbytku, války a míru, a my už si nemůžeme dovolit podporovat pravicové vlády."
"Co mě drží v sociální demokracii — mimo rodovou tradici — je to, že má v programu aspoň tu solidaritu. Ta může být protilátkou proti blahobytu. ODS proti stupňování spotřeby žádnou protilátku nemá — a o tu dnes jde."
"Svobodou také vzniká odpovědnost. Dokud byl člověk nesvobodný, čistě hnaný svými pudy, mohl říct: to není moje odpovědnost, o to ať se postará Pánbůh. Jakmile se stal člověkem svobodným, tak je to jeho — moje — odpovědnost starat se o to, o co se dřív mohl starat jenom Pánbůh."